„Crrrnk!“ ozvalo se z předsíně, Sasha začla stěkat vysokým hlasem alias nadšeně (miluje návštěvy) a za dveřmi stála Anděla. Přišla mi představit svou kamarádku Kytku a vesele hlaholila ve dveřích: „Vy si budete rozumět, ponivač máte vobě hlubokej hlas a ste kreativní,“ mávla rukou směrem ke Kytce, ta se uculila a já je máchnutím pozvala dovnitř. Kytka mi podala teplou ruku, zabručela jméno a sametovým skorobarytonem dodala: „Já mám děsnou chuť na cigáro… A u tebe se prej může hulit?“ a natáhla ruku v pohotovostní poloze – s cigaretou mezi prsty. Uchechtla jsem se na Andělu, t.č. odnaučenou kuřačku (která pokaždé, když u mě sedí, máchá rukama před mou cigaretou a vnucuje mi léčitele, který mě z-a-r-u-č-e-n-ě odnaučí kouřit, což nechci, neb mě to baví a chutná): „No jasně, osumdesátimetrovej obývák prostě jen tak nezakouříš“ a šla postavit na kafe.

O hodinu později posílila jednočlennou nekuřáckou sekci sousedka Jemná a začal neplánovaný večírek. Kamarádka Anna seděla v křesle a neúprosně jako stroj balila cigára, vedle na gauči spokojená, neb s cigárem v puse Kytka, opálená Anděla s pusou do rohlíku, máchající rukou se sklenicí, na židlích já a Jemná, na provizorním konferenčním stolku aka taburetu se vršila ubalená cigára, vedle na stolku misky s olivami, pečenými paprikami, sklenice od vína, popelníky a lahve….kreativní sekce probírala spolupráci s uměleckými školami, obchodní sekce dodatky smluv, golfový turnaj a jedny vyhrané hodinky…

(m.j. proběhl neuvěřitelný dialog, který bez kontextu vyzní debilně, ale stejně si ho sem musím zapsat: „Tak ukaž ty hodinky…hmm, takový…východoněmecký? Já mám tydle…“ „Pch, co to je?“ „Zlatý rolexky, vole.“ „Rolexky? To je prd, tydle sou možná východoněmecký, ale za půl mega. A já je vyhrála a neser!!“)

…postupně jsme se zahrnuly veselými historkami, připily na zdraví, život, štěstí, muže, můj čímdál ostřeji se rýsující life-changing job, blahořečily nádhernej život a sametovej večer, jehož temnotu zahušťoval kouř, unikající pootevřeným oknem….. A volala jarkorodička a popřála mi k narozkám, páč dnes, v hodinu mého zrození je na ultrazvuku a CT (ťuk ťuk ťuk na dřevo mami, dopadne to stejně skvěle, jako tenkrát ten porod, teda happy end, co jinýho?!), psal Bad Z, což je můj hodný kolega, a taky další blízcí i vzdálenější….

…a když mě ofoukl výfuk Kytčiny Hondy na našem dvoře, jemně jsem škytla a došlo mi, že jsem přiopilá. Mooc pěkně! „Ahóój, holkýýý,“ a z černého okýnka vylétla Kytčina sněhobílá ruka se vztyčeným palcem. Anděla přibouchla mřížovaná vrata a opřela se o ně: „To byl ale dobrej večírek, co?“ usmála se do tmy. „To si piš a dík,“ opáčila jsem a vydala se na noční psí procházku.

.

.

.

Dopíjím čaj, zalévám brambořík od Anny a z přízemního okna v protějším domě na mě mává Ručička (patří buďto staré paní, nebo jejímu manželovi, kteří tam žijí, vidím pokaždé jen ruku a beru to jako ranní pozdrav i oznámení typu „Ještě jsem tady“). Až dopíšu tenhle spot, seběhnu dolů a koupím si dobrou kávu v Al Cafetero. Mám sice posledních osmdesát korun, ale narozeniny jsou jen jednou do roka!

.

.

.

Ale ještě si musím pustit své oblíbené Coldplay, hele.

.

.

.

.

Hezkej den přeju!